Už nevěřím nikomu, kdo mi tvrdí, že PROCESTOVAL Kavkaz STOPEM. NEDÁ SE TO!

Už nevěřím nikomu, kdo mi tvrdí, že PROCESTOVAL Kavkaz STOPEM. 

NEDÁ SE TO! 

VŽDYCKY skončíme úplně někde jinde, než kam jsme původně chtěly. 

Vždycky se uprostřed noci probíráme v nějaké rodině, s "nějakým" domácím vínem/chachou, s nějakou arménskou/gruzínskou hudbou a tančíc tradiční tance někde na stole/uprostřed parketu.. 

Při cestě z Jerevanu do Ashtaraku se nám povedlo přejet hned několik měst (autobus bez tlumičů tak horce kodrcal,  vzduch tak příjemně smrděl plynem a cigaretami a před námi seděl tak hezký Arménec..), takže zpátky do Ashtaraku naivně stopujeme s pomyslnou cedulkou "Hovhannavank monastery". Tentokrát místního politika ve staré černé audině. 

„Holky, už jste jedly?“. Jsme až překvapené, protože to vypadá, jakoby ho naše kavkazky zkušené důrazné ano přesvědčilo..

„Tak já vás k tomu klášteru hodím.

Prvně se ale najíme“.

Koušu se do rtu a nevím, jestli se při jasné představě, jak to zase dopadne, smát nebo brečet.

Ani nevím, jak se zase ocitáme u stolu plného vína, masa, sýrů a koňaku. Plného smíchu, kavkazky komické ruštinya podobně komicky patetických přípitků. Vedle nás v zahradě pobíhají holčičky růžových šatech a kolem houpaček se ne příliš stabilně baví chlapi v trochu zmačkaných oblecích od Armaniho. Z okna sklepa zní hudba oslavy svatby.

Při šesté flašce vína se začíná stmívat a se zapadajícím sluncem mizí i naše naivní představa, že se někdy dostaneme k Hovhannavanku. Při dopité flašce koňaku se pomalu začínáme souhlasit s „návrhem“, že jdeme tančit. Po dvou měsících na Kavkaze už trochu tušíme, že bychom se stejně neubránily.

To že jsme si původně slíbili, že nás někdo v 22 odveze do Jerevanu si uvědomujeme na vyvýšeném podiu tanečního parketu, kde tančíme tradiční tance na hudbu „Pro československe děvušky“.

 „Ty ako muj brat a moja sestra, charašo?“ Charašo.

Jenom jsme zvědavá, kdo z vás nás hodí domů a v kolik to bude.  Ach jo..

Jsem zas až po krk zahalená do Kavkazu, zase tak plná chuti nikdy neodletět domů.

Mrzí mě, že začínám být stejně vkrádavě plná chuti se rozletět zpátky domů, do Podolí,..