Město ve městě. Architektura chaosu a přesto plná romantiky poskládaná z vlněného plechu, rzi, růžových cihel a vody, která teče obráceně. Mrakodrapové černé paneláky, opuštěné bláznivé novostavby, silnice asfaltové jen do půlky. Ploty z rezavých střešních tašek, hrnců a vraků aut. Všude troubení starých mikrobusů, kam se ve špičce vejde 15 lidí místo 5. To je pro mě Jerevan. Jerevan po prvním dni.
Lidé, kteří žijí potmě mezi 15 patrovými otřískanými paneláky. Lidé, kteří si tě stihnout prohlédnout od hlavy až k patě než kolem nich projdeš. řikrát.
Lidé kteří hrají karty v garáži na starý mercedes. Lidé, kteří si se mnou o půlnoci v jejich autě chtějí vyprávět o počasí. nebo to nebylo o počasí?
To jsou arménští lidé. Arménští lidé tak jak jsem je poznala za první den.
Jerevan je město, které jsem po prvním dnu nepochopila.
A změní se to po třech měsících?
Město tak plné paradoxů, až paradoxně působí, že vše je v pořádku.
Krása snoubená s ošklivostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat